Od studentských let si zapisuji básně a texty, ke kterým jsem si kdysi nesměle brnkal na kytaru. Později přišly počítače, synťáky a celé vesmíry nových zvuků, které mě vtáhly do tichých nocí plných aranží, pokusů a objevů.
Ač se poezii a písním věnuji už přes čtyři desetiletí, zůstávám jen nadšeným amatérem, který si po celý život kradl drobné chvilky svého žití, aby je mohl proměnit v melodie, jež by jinak zmizely jako dech na skle.
Dnes se s úsměvem označuji za hudebního kmeta – ale touha objevovat ve mně neuvadá. S pomocí AI, která dokáže zachytit nálady a tóny dřív, než se rozplynou, tvořím hudbu spojující nostalgii s moderním zvukem, hravost s pokorou a radost z tvorby s tichým úžasem nad tím, že mě to pořád nepustilo.
